Historie obce

Částkov leží v údolí, kterým protékají potoky od Lovčic a Řásné, které se slévají v Částkovský potok. Už dávno, za doby kamenné se tu usídlili lidé, jejichž život potvrzují nálezy pazourků a opracovaných kamenů. Při výkopu studní v domech č. 41 a v bývalém čp. 47 na Kozím rynku se nalezly zbytky srubových obydlí pod pětimetrovým nánosem.

Podle pověsti nese naše obec jméno po svém pánovi vladykovi Částkovi, který v místě, které se dodnes nazývá "Na Hradě" postavil tvrz. Proto první písemná zpráva o existenci osady je skryta v přídomku Jaroslava z Částkova z roku 1321, který sídlil na zdejší tvrzi. Vladykové z Částkova se tu udrželi až do konce 14. století.

Od Manitky z Částkova získal ves s tvrzí Jenec z Honbic. Po smrti Jana Kapříka z Honbic přešla ves s tvrzí do rukou Jana Ořechovského z Částkova.

Za Česko-uherských válek panské sídlo úplně zaniklo. Tvrz byla vypálena a v roce 1497 zbořena. Ještě téhož roku předal Jan z Kunovic obec se zbořenou tvrzí Mikuláši Hrdému z Klokočné. V roce 1538 držel statek, který měl tehdy stejné majitele s  Kunovicemi, Petr ze Zvole. Poté byl Částkov opět samostatným zbožím, které držel v letech 1570–1582 Vilém Hřivín z Újezda. Vilém nebo jeho syn Václav se v letech 1578–1608 stal obnovitelem částkovské tvrze. Václav Hřivín zahynul asi v roce 1608 na vojenském tažení. Sirotčí statek, tvrz a ves Částkov s dvorem, ovčínem, pivovarem, mlýnem a kovárnou - to vše bylo prodáno za 11 tisíc zlatých moravskému katolíku Erazimovi Kokorskému z Kokor. Erazimovy dcery Eliška,  Anna a Dorota intabulovaly tvrz a ves roku 1637 svému bratru bratru Fridrichovi a jeho ženě Apoleně.

Před rokem 1666 odešli z Částkova i Kokorští. Nový majitel Karel Kryštof Osecký z Oseka následně prodal v roce 1688 statek se vsí hraběti Dominiku Ondřeji z Kounic, čímž se ves stala součástí uherskobrodského panství, s nímž sledovala další osudy. Protože ves ležela v blízkosti hranice, bylo pro ni 17. století obdobím těžkých útrap, především při vpádu Bočkajovců. V roce 1663 bylo v obci zabito 20 osob, odvlečeno 20 koní, 106 kusů skotu a 234 ovcí. Útrapy postihly obec i v roce 1683 a v letech 1704-5. V tomto svazku, jako součást uherskobrodského panství, setrval Částkov až do revolučního roku 1848, kdy byla zrušena robota.

Podle olomoucké matriky bylo ve vsi v druhé polovině 18. století 296 dospělých a 60 dětí mluvících česky, což svědčí o početnosti tamních rodin. Bydlí se v 58 domech a 68 bytových jednotkách, zabývajících se zemědělstvím. Chovalo se tu 30 koní, 40 volů a 59 krav, 25 ks mladého dobytka, 47 vepřů a 1118 ovcí. Vrchnostenský dvůr se udržel až do nejnovější doby, náležel k velkostatku Josefa Pálffyho a byl v nájmu bratří Mayů. Celková výměra 132 ha polí byla za pozemkové reformy v roce 1923 rozdělena mezi drobné rolníky, z nichž 66 částkovských nabyvatelů dostalo 119 ha. Lesy byly tedy z části přiděleny obci, v provozu byl mlýn (1911) a pastevní družstvo (1930).

Hospodářský rozvoj v obci podporovala záložna typu Raiffeisenka, zřízená roku 1899. Kaple Panny Marie Lurdské roku 1898-99 byla vysvěcena, hřbitov byl vysvěcen roku 1902.

Do roku 1866 naše děti chodily do školy do Velkého Ořechova. Zásluhou starosty Antonína Šůstka byla v obci zřízena exkurendní škola na č. 58. Nebylo však dlouhé trvání školní budovy. Dne 29. 3. 1869 v domě Václava Zemánka č. 33, shořelo 12 stavení, mezi nimi i blízká škola. Bylo přikročeno ke stavbě nové budovy naproti mlýna, nynější č. 60. S růstem obyvatel bylo nutno postavit školu větší (od roku 1904–1921 počet žáků 102–117). Hlavním organizátorem stavby nynější poslední školy byl učitel Kořínek. Poprvé se sešli žáci v nové škole v roce 1909. Nadstavba školy proběhla v roce 1926. Sbor dobrovolných hasičů  byl založen v roce 1929 a sportovní klub vyvíjel činnost od roku 1942.

V roce 1914 vypukla 1. světová válka. Hodně částkovských občanů muselo nastoupit na frontu a starosti o pole a děti zůstaly na ženách a starých lidech. Během války padlo 19 částkovských občanů. Po skončení války jim obec postavila pomník na návsi. 15. 3. 1939 obsadily německé jednotky celé území Čech a Moravy. Tímto dnem vkročil náš národ na cestu utrpení. Obyvatelstvo bylo zatýkáno. Také v našem okrese a naší obci proti tomuto násilí bojovaly tajné skupinky odporu.

Zatčeni byli tito občané:

• Stanislav Čumíček
• Karel Helísek
• Štěpán Zlatník
• František Minařík (odstěhován v Nedachlebicích)
• Petr Řezníček
• Pavel Gajdůšek
• Josef Koníček
• Jaroslav Kopecký
• Antonín Šuranský, tř.uč.
• Stanislav Čumíček se domů nevrátil, zemřel v Brně u Kounicových kolejí na následky mučení.
• Ostatní se do konce války postupně všichni vrátili.

Naše obec byla osvobozena sovětskou armádou 1.5.1945. Při osvobozování obce padli tři vojáci. Dva byli pochováni na hřbitově a po válce převezeni do společného hrobu. Třetí seržant Dolgušin byl pohřben na návsi. K pomníku padlých z první světové války přibyl druhý - postavený tomuto vojákovi. Obec se s velkou chutí pustila do odstraňování následků války a do budování obce.

V roce 1946 byla provedena elektrifikace, 1947 telefonní linka, autobusová doprava do Brodu a Zlína. V roce 1949 započalo budování kanalizace, v roce 1954 asfaltování přes obec.  V roce 1958 se začala stavět prodejna potravin a požární zbrojnice. V roce 1966 byl zregulován potok přes vesnici. V roce 1972 byl postaven nový most u prodejny potravin. Rok 1972-74 byl ve znamení  budování chodníku ve vesnici. 1976 stavba podia, 197-81 stavba pohostinství, nynější Kamo.

Rok 1990 televizní převaděč, silnice staví nový most přes Loštický potok. Dobudovává se infrastruktura, změnil se způsob života a změnila se i tvář naší obce.

kronikář obce: Vladimír Chromek

zdroj: Obecní noviny